Teď si možná říkáte, co to s vámi sdílím za fotografii. A ano, jsou to HLASIVKY.
Mysleli jste si, že je to jiná část těla? Vagína?
Tak dobře, pojďme o tom MLUVIT.
... vlastně nebyli jste s tou vagínou zas tak daleko od pravdy.
Hlasivky a vagína jsou si velmi podobné a velice úzce spolu souvisí! Naše tělo je skutečně úžasné a nepřestává ve mně budit úžas. Žasnu nad tím, jak nádherně funguje. Jak je propracované. Skutečně geniální.
A také genitální.
Vagínou skrz děložní hrdlo přicházíme na svět. Hlas v hrdle nám umožňuje s tímto světem komunikovat.
A naše hlasivky a vagína jsou vzájemně propojené i na fyzické úrovni celou skupinou vzájemně propletených tkání a svalů.
Při uvolněném milování bezděčně otevíráme pusu a vydáváme hrdelní zvuky - vokalizujeme. To má přímý vliv na to, jak se otevírá i naše vagína. Pánevní oblast je s naším hrdlem a ústy tak propojená, že toto propojení má dokonce vliv i na řitní svěrač, což je dobré vědět, když trpíte zácpou a nebo je pro vás vyměšování tak trochu boj! Když otevřete při stolici ústa, uvolníte tím i oblast řitního otvoru. Můžete také rozevřít dlaně a zvednout paty. Voilà!
Lidé, kteří při sexu /a nebo při vyměšování/ mívají sevřené rty a nebo zatnuté zuby, většinou mívají i problémy s komunikací. Bojí se vyjádřit. V jádru sebe samých si nesou mnohá duševní zranění, o kterých se bojí promluvit a vlastně i vydat jakýkoliv zvuk, takže se při milování /a nebo při vyměšování/ víc kontrolují a nedokáží se uvolnit. Mozek je nakonec ten nejdůležitější sexuální orgán!
Já říkám, že KOMUNIKACE JE NEJLEPŠÍ LUBRIKANT a to nejlepší projímadlo...ostatně v naší řeči velmi rychle zdomácnělo: "Já se z tebe poseru!", proč asi?
Otevřené rty a vokalizace během porodu pak pomáhají otevírat děložní čípek. Čím uvolněnější je čelist, tím lépe se děložní čípek otevírá.
Bohužel k rozšířené praxi v porodnictví patří i potlačování zvuků, které žena vydává při porodu. Někdy žena na porodním sále může slyšet věty jako: "Co tak křičíte?" "Jenom dýcháme, mamino! Potichoučku, ano?" "Ták hezky jako pejsek!" "Ježiši to je hysterka!" "Nechcete entonox?!" ... taková prohlášení nepřispívají k psychické pohodě ženy, která přímo ovlivňuje i pohodu fyzickou a hraje při porodu naprosto zásadní roli.
Porod dítěte je vyvrcholením sexuálního života páru a zvuky, které žena vydává při porodu připomínají zvuky, které žena vydává při smyslném milování s partnerem!
Platí to v případě, že se žena cítí v bezpečí a necítí se pozorována, hodnocena a nebo směřována někam, kde se necítí dobře. Pak se zvuky velmi promění a připomínají spíš zvuky, které žena vydává při znásilnění, což má velmi hluboký dopad nejenom na samotnou ženu, ale případně i na partnera, který je u porodu přítomný...Přeci jen jsme smyslové /a také smyslné/ bytosti a všechno, co prožíváme svými smysly se do nás otiskuje a zůstává v nás jako nesmazatelná životní zkušenost!
Je mnoho žen, které při milování vyhledávají úplné soukromí a dokonce i světlo je vyrušuje a nedokáží se v plně osvětlené místnosti uvolnit a prožít orgasmus, jsou velmi tiché a nebo naopak přehrávají, aby udělaly radost partnerovi, který touží po hlasitější partnerce. A teď si představte, že takové ženy mají naplno rozevřít svou vagínu na osvětleném porodním sále, kde přihlíží mnoho lidí a navíc ženě říkají, co všechno má dělat, aby porodila dítě! Lékaři pak říkají, že porod "nepostupuje". Žena se neotevírá. A roztáčí se kolotoč zásahů, které mohou vyvrcholit až císařským řezem. Nemůžeme ženám pak vyčítat, že jsou lékařům vděčné, že jim zachránili život!
Samozřejmě že kdybychom se ženami citlivě pracovali už v těhotenství, získali jejich důvěru "otevřít se nám", probrali s nimi jejich rodinnou historii, jejich vlastní narození, sexuální život, sociální podmínky atd., pak bychom viděli velkou změnu i v průběhu porodu!
Vagína je zkrátka pořád vagínou = nejcitlivějším místem na těle ženy! A to se při porodu nikterak nemění. Naopak. Porod vagínu skutečně otevírá a mnoho žen dosvědčuje, že po krásném narození dětí dokonce prožívají lepší a delší orgasmy! Ženy po přirozených porodech bývají i výřečnější, zvýší se jim sebevědomí, už se tolik nebojí říct nahlas, co si myslí, což je pro některé lidi docela šok!
Jsou ale i takové ženy, které porod tak hluboce poznamená, že svou vagínu vyloženě "zavřou" na sedm západů a klíč zahodí někam daleko. Zahořknou, uzavřou se v sobě a Adieu!
Porod může být velmi smyslným zážitkem. A nebo také může být velmi traumatizující.
Mnohdy si od porodu traumatický zážitek odnáší i samotní muži, kteří jsou u narození svých dětí přítomni. Bývá pro ně velmi složité být v situaci, kdy do vagíny jejich ženy strkají ruce úplně cizí lidé a oni tomu jen bezradně přihlíží a tváří se, že tam nejsou. Zažívají celou škálu emocí a často vůbec neví, co si s nimi počít. Snaží se to všechno racionalizovat, ale ono to na emoce nepomáhá...
Někdy jim chvíli trvá než se s takovým zážitkem vypořádají a někdy je to i právě takový zážitek, který přispívá k následnému rozpadu vztahu, ve kterém se na sebe kupí jedno nevyřčené a nedořešené trauma za druhým... Bohužel o takových prožitcích muži nemluví a ani netuší, že by měli a že mohou a schovávají si je hluboko v sobě a je zaděláno na celou řadu problémů. A samy ženy, kterým pak chybí v partnerství komunikace, odmítají milování a tím se všechno zacyklí v začarovaném kruhu, ze kterého je pak jediným únikem nevěra, rozchod a nebo rozvod. Jedno vede k druhému!
Zdá se tedy, že vedeme vášnivý dialog o porodech, ale že ve skutečnosti víme velmi, velmi málo o tom, jak naše tělo i duše doopravdy fungují a co skutečně potřebují!
Není už na čase připomenout si, jak všechno spolu vzáJemně souvisí? Není už čas přestat vytrhávat věci z kontextu, ale naopak vidět všechno v souvislostech?
Jsme na sobě závislí a přesto se necháme tak snadno rozeštvat a rozdělit jen proto, že když se dva perou, třetí se směje.
Mluvme o tom! Přemýšlejme nahlas. Sdílejme své prožitky. Poznávejme se.
Pomůže nám to být si blíž. A právě v jednotě je naše síla! Tak proč se nechat rozdělit, když můžeme být spolu?